Úvod»Život v obci»Obec v médiích»Vánoční ozdoby háčkuji u televize. To abych neusnula, říká Pavla Hučínová

Vánoční ozdoby háčkuji u televize. To abych neusnula, říká Pavla Hučínová

19. 12. 2013 / Obec v médiích / Autor: Bc. Adéla Giblová

Háčkovat a plést umí od dětství. A možná tomu nebudete věřit, ale naučil ji to její tatínek, kterého to zase naučila jeho maminka. Pavla Hučínová žije se svým manželem ve Veselíčku na romantickém místě vedle zámeckého parku. Před jedenadvaceti lety onemocněla se zády, což ji na půl roku upoutalo na lůžko. Vzpomíná, že právě v té době se jí dostal do rukou časopis, ve kterém byl vánoční stromeček nazdobený háčkovanými

dekoracemi. To ji nadchlo a hned také zkusila podobné ozdoby vytvořit. Dnes už svým uměním dělá radost lidem po celém světě.

„S blížícími se Vánocemi mám práce až nad hlavu a už nestíhám ani pokrýt poptávku,“ říká paní Pavla, jež si první ozdoby na stromeček uháčkovala jen pro svou radost. „Manžel je vzal do práce ukázat kolegům a ti je chtěli mít také. Tak jsem vyráběla další a další,“ vzpomíná na počátky svého „podnikání“ žena, která je původní profesí kuchařka. Hned její první pokusy byly úspěšné. „Protože jsem byla už vypracovaná,“ vysvětluje. Ve své tvorbě se zaměřuje na výrobu především vánočních a velikonočních ozdob. V jejím sortimentu najdeme hlavně sněhové vločky, andílky, zvonečky, také srdíčka. „Háčkuji ale také větší dekorace. Například anděly i betlémy. Jeden velký asi jako tento stůl, u kterého teď sedíme, jsme upevnili do dřevěného domečku,“ ukazuje. Její výrobky si mohou lidé prohlédnout a zakoupit třeba v klášteře v Blahutovicích, na hradě Helfštýn, ve dvoraně hranického zámku, ve výstavním sále městské knihovny v Lipníku nad Bečvou a samozřejmě u ní doma. „Jezdíme s manželem také po jarmarcích, kam nás zvou a to hlavně tam, kam se dostaneme autobusem nebo vlakem. Teď před Vánoci jsme každou chvíli někde jinde. O víkendu jedeme zrovna do Paseky,“ říká. Na jarmarcích nejen prodává, ale také předvádí výrobu. Nejraději jezdí na velikonoční jarmark na Helfštýn. „Tam se nám už hlásí naši stálí zákazníci. A tam si ode mě nakoupili lidé z celého světa. Z Koreji, Paraguaye, Kanady, ale jinde si něco koupili také turisté z Číny, Německa a dalších zemí,“ vyjmenovává paní Hučínová.

Zda má vůbec konkurenci v háčkovaných ozdobách? „Nemám. Všude, kde jsme byli, jsem se vždycky dívala, jestli někdo něco podobného vyrábí. Abych se mohla také inspirovat. Ale nenašla jsem. Když už něco, co se mně líbilo, tak v Praze, kde jsem si pár pěkných věcí koupila,“ říká. Své milované práci se věnuje skoro každý den. Od každého druhu vyrobí kolem stovky kusů. „Nejčastěji dělám u televize. Totiž u háčkování usínám a u televize také. Když dělám obojí dohromady, pak neusnu,“ říká, jakoby její precizní práce byla hračka. Čím to je, že dnešní ženy a dívky už ruční práce neovládají? Dříve bylo samozřejmostí, že si uměly ušít i kroj, vyzdobit dům vlastními výrobky. „Neseděly u internetu. Pamatuji si svou stařenku, když přišla z pole, sedla večer k pletení. A to dělala obrovské záclony, přehozy přes postele. Myslím, že je to tou jinou dobou. Lidé jsou dnes i pohodlní, protože se všechno dostane koupit v obchodě,“ míní žena, jež považuje za nejdůležitější předpoklad pro ruční práci trpělivost, také nápaditost a samozřejmě zručnost. „Jedna naše příbuzná chtěla při mateřské zkusit háčkovat. Poslala jsem jí předlohy na vajíčka. Za měsíc přišel dopis, v kterém stálo: Posíláme Ti všechno zpátky, Hanka na to nemá trpělivost,“ krčí rameny Pavla Hučínová.

Marie Šuláková, Přerovský deník