Úvod»Život v obci»Obec v médiích»Ve vlečce za traktorem na Hubertovu jízdu

Ve vlečce za traktorem na Hubertovu jízdu

19. 12. 2013 / Akce Ranče Mustang, Obec v médiích / Autor: Bc. Adéla Giblová

Jezdeckou sezonu každý rok na podzim završí Hubertova jízda. Pořádají ji v mnoha stájích po celé republice jako odměnu pro všechny své členy, kteří po celý rok pilně pracovali. Hubertovy jízdy jsou vzpomínkou na pradávnou tradici parforsních honů, jejichž kolébkou je Anglie. Šlechta tehdy za zvuku lesních rohů vyjížděla na svých koních se smečkou několika desítek loveckých psů po stopě lišky. Jak to ale vypadá, když se na takovou Hubertovu jízdu vydáte na vlečce traktoru? Nu i tak to jde. A věřte nebo ne, je to zábava. V sobotu ráno se sejdeme na westernovém ranči Mustang ve Veselíčku. Jezdci a jejich pomocníci doplétají copánky krásným koním, probíhá veterinární prohlídka, poslední přípravy vrcholí a tu se již jezdci řadí vedle sebe. Trubač zatroubí fanfáru. „Kdo chce jet rychle a skákat, zařadí se za Zuzku, která má lišku. Ostatní pojedou pomalým tempem za Pavlem Romanem,“ ozývá se od stanoviště pořadatelů. „Vyskočte si k nám na vlečku,“ zve nás předseda místních zahrádkářů Karel Kovařík, sám velký milovník i chovatel koní. Hubertovu jízdu si nenechá ujít, a aby si ji užili i ostatní, připravil pro ně netradiční zážitek. Jízdu na traktorové vlečce, kam postavil a připevnil lavice pro víc než dvacet lidí. Na vlečce už několik rodinek i jednotlivců sedí, přikrývají se dekami. Krásné podzimní mrazivé ráno prozářilo slunce, nenecháme se proto dlouho pobízet a s dětmi lezeme na vlečku. Traktorista se svým kolegou náhle zjistí, že je třeba ještě dofouknout kola. Inu, pojede se zprudka do kopce, tak aby nás to vyvezlo. Důslednost nade vše. Traktor zadrnčí, roztřese i vlečku a veselé cestující. Vyjíždíme obcí, lidé nám mávají, hasiči zrovna vyměňují okna na hasičárně. Hotová venkovská poezie. Kopec zdoláme celkem snadno, jen ty větve… musíme se vždy hluboko sklonit, abychom nepřišli o oči. Žertujeme s majitelkou cestovní kanceláře a dcerou našeho řidiče, že taková jízdy by teď mohly být v módě a zda je nechce zařadit do nabídky. Starosta vytahuje slivovičku a nabízí dospělým účastníkům, aby se trochu zahřáli. Začíná foukat studený vítr – dobře by teď létali draci. Kopec se barví podzimním listím, kocháme se tou krásou a z plných plic lokáme čerstvý vzduch – až to bolí – hlavně my, co prosedíme dost času v kancelářích.

V lese u rozcestí nás pan Kovařík pošle chvíli pěšky. „Támhle teď budou skákat, běžte se podívat,“ a sám se vydá jiným směrem, že prý na nás počká. Skupinka vyjde po lesní pěšině, povídáme si a vzpomínáme. „Nějak těch koní v poslední době přibývá,“ zdá se nám. Jdeme lesní cestou, kterou se za dob majitelů panství ve Veselíčku proháněli na koních jinačí jezdci. Hraběnky, hrabata, komtesy… Vzpomínky náhle přeruší jedna rychlejší spolucestující z vlečky, která nám běží naproti: „Už jsou pryč, už doskákali,“ volá zdálky. Bez dojmů ze skoků ale o to více provětraní rychlou chůzí, vracíme se zpátky na vlečku. Míříme teď přes třešňový sad a pole až do Skoků. Tam se ve venkovním areálu už občerstvují jezdci. Mají za sebou polovinu jízdy. Teď je čeká ještě cesta zpět a závody ve všech možných disciplínách, které umí správně vyjmenovat jen zasvěcení. Koníci okusují jablka ze stromů a děti se tomu smějí. Na zpáteční cestě klimbáme a zdá se, že po téhle jízdě si před obědem ještě někteří na chvíli zdřímnou. Inu, silný vzduch dělá své.

šum, PD

Čtěte více na: http://prerovsky.denik.cz/zpravy_region/ve-vlecce-za-traktorem-na-hubertovu-jizdu-proc-ne-20131007.html